tag:blogger.com,1999:blog-42997019532518306612024-02-21T00:56:46.771+01:00Povídky o šesti větáchJaroslav MašekUnknownnoreply@blogger.comBlogger69125tag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-37761762210364171242017-05-04T14:18:00.001+02:002017-05-04T14:22:01.013+02:00Maturitní zkouškaSedím na chodbě coby dozor právě probíhající maturitní zkoušky. Vše běží hladce, aspoň mám ten dojem, když v tom se z ničeho nic objeví mladá žena a zamíří k jedné z učeben, u kterých hlídám. Než se vzpamatuji, zaklepe na dveře a vejde dovnitř.<br />
Po chvíli vychází ven a naše pohledy se setkají.<br />
"Nevím, jestli vás tam můžu pustit," řeknu trochu nejistě.<br />
"Já jsem komisařka," usměje se a vejde do další učebny.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-3702301853289896662017-02-06T15:51:00.000+01:002017-02-06T15:52:32.253+01:00Dívka z iStyluProhlédla si mě od hlavy až k patě a pak ještě několikrát, a i když už ne tak hloubkově, přesto pokaždé dost ostentativně.<br />
V jejím pohledu jsem na okamžik zahlédl, jak přemýšlí, jestli mi ho má dát nebo ne.<br />
Možná si mě pamatovala, jak jsem tu před pár dny nakupoval.<br />
A pak jsem ho uviděl, ten krásný, stylový, nebo spíše iStylový sáček, nahoře s provázkem na stažení, ve kterém se schovávala jen obyčejná redukce.<br />
“To já musím chodit častěji,” promluvil jsem na ni.<br />
“To byste měl,” odpověděla a já nepátral po tom, co tím vlastně mohla myslet.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-43582036195713297992016-11-04T08:21:00.002+01:002016-11-04T10:55:34.598+01:00Učitel"Co děláte?"<br />
"Jsem učitel."<br />
"Já bych v dnešní době zavedl tělesné tresty."<br />
"Tak to jsme v devatenáctém století, ne?" zareagoval jsem.<br />
"Já bych to nedělala, když se podívám na svého syna."<br />
Chtěl jsem jim toho najednou tolik říct, ale neřekl jsem nic.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-12092970569988659442016-10-21T13:36:00.003+02:002016-10-21T13:40:32.639+02:00To, co minule"Co si dáte?"<br />
"To, co minule. Aha, vy nevíte, co to bylo? Měl jsem takový pěkný hrneček a v něm nějakou dobrou kávu. Nebyl ani malý, ani velký, něco mezi tím, a bylo tam mléko," doplnil jsem ještě.<br />
"Asi Latté," dodala slečna a věnovala mi úsměv, po kterém jsem věděl, že ať už přinese cokoliv, bude to stát za to.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-83156383202166203112016-10-19T09:40:00.001+02:002016-10-21T11:33:08.542+02:00Smím prosit?<i>Nezdržím se tam dlouho, chvilku posedím a brzy odejdu,</i> napsala.<br />
<i>A kdybys uslyšela za sebou můj hlas jak říká: smím prosit?,</i> chtěl jsem vědět.<br />
Čekal jsem, že odpoví ano nebo jo (odpověď ne jsem si nechtěl vůbec připouštět) a místo toho přišla otázka, která mě zaskočila: “A ty umíš tančit?”<br />
“Doufám, že ano,” vyhrkl jsem v první chvíli.<br />
Usmála se a já v tom úsměvu poznal její odpověď.<br />
Samozřejmě s tou otázkou počkám, až budou hrát to, co spolehlivě umím, ale to jsem už nahlas neřekl.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-2135323059898151582016-10-01T17:09:00.001+02:002016-10-01T22:44:01.320+02:00Volby 2016"Mohl bych, prosím, mluvit s vedoucí či vedoucím volební komise?" oslovil jsem pána na konci dlouhého stolu.<br />
"Samozřejmě," odpověděl a ukázal na dámu středního věku, sedící uprostřed.<br />
<br />
"Paní Černá, já volím od svých osmnácti let, ani jednou jsem nevynechal a jsem na to hrdý," začal jsem hned po svém představení.<br />
"Když jsem však v našem domě tento týden našel obálky s volebními lístky hozené na zemi pod schránkami, opravdu se mě to dotklo a rozhodl se, že si můj hlas nezasloužíte, ať už bych jej dal komukoliv."<br />
<br />
"I kdyby se jednalo o selhání jedince, něco to přesto o naší společnosti vypovídá. Já v tom minimálně vidím neúctu k občanům a porušení volební etiky," dodal jsem ještě, podal jí obálku s volebními lístky a odešel z volební místnosti.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-44830515300440892582016-07-12T11:58:00.000+02:002016-07-12T11:58:30.532+02:00Sjednaná schůzkaŠel jsem do banky na sjednanou schůzku.<br />
Když jsem vešel a rozhlédl se, všichni zaměstnanci měli sklopený zrak a věnovali se své práci.<br />
Chvíli jsem uvažoval, koho z nich mám oslovit a najednou jsem ho uviděl.<br />
Panel, na jehož displeji svítily tři nápisy: Pokladna, Bankovní služby, Sjednaná schůzka.<br />
Dotkl jsem se posledního nápisu v naději, že se takto dostanu k někomu, kdo mě poté nasměruje k osobě, se kterou jsem se měl sejít.<br />
Vtom se objevila další obrazovka a na ní několik tlačítek, mimo jiné i s mým jménem.<br />
<div>
<br /></div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-21437544294255465292016-04-08T17:20:00.001+02:002016-04-08T19:01:12.936+02:00ZlodějPokaždé, když se nabídnu, že lidem pomohu se zavazadlem, vidím jim to na očích. Výraz, který říká, že se bojí, jestli jim to zavazadlo nechci ukrást. Možná, že přece jen vypadám jako zloděj, a tak se snažím působit seriózně. Soustředím se tady na to, aby má otázka s nabízenou pomocí byla co nejpříjemnější a odstranila veškerou jejich nedůvěru. Ale stejně ji tam pořád cítím. Jestli jim to zavazadlo už někdy někdo takhle ukradl, budou mé šance na úspěch téměř nulové.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-11893102427345422422016-02-28T17:10:00.001+01:002016-02-28T18:14:13.581+01:00Nový začátekŘekl, že si potřebuje nakoupit a tak jsme chodili po Kauflandu a nakupovali. Celé ty dvě hodiny jsem se sama sebe ptala, co tam proboha dělám? Byla jsem týden po operaci a měla ležet doma, ale toužila jsem ho vidět, být s ním. Nic víc, jen být s ním. A tak jsem za ním jela přes celé město. Měl to být nový začátek, ale místo toho to byl definitivní konec.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-51235636018781186492016-01-14T12:48:00.002+01:002016-01-15T01:18:55.822+01:00Bláznivá představa„Tak si vezmi volno a přijeď,“ navrhl jsem jí v mailu, přestože jsem bral antibiotika, ona měla přítele a bydlela dvě stě kilometrů daleko.<br>
Nezareagovala na to.<br>
Představoval jsem si, jaké by to bylo, kdyby z ničeho nic zazvonila.<br>
Od začátku jsem věděl, že nikdy nepřijede, i kdyby si tento text přečetla.<br>
A tak mi zůstává jen tahle bláznivá představa.<br>
Je to to jediné, co mám.<br>
<br>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-31049211765554367022015-12-22T10:30:00.000+01:002015-12-22T10:30:20.316+01:00Martin Hilský"Nemáte nějakou knihu od Martina Hilského," oslovil jsem prodavačku v knihkupectví.<div>
"Od koho?"</div>
<div>
Zopakoval jsem jí jméno.</div>
<div>
Sklonila hlavu a začala ťukat do počítače.</div>
<div>
"S tvrdým y?" zeptala se.</div>
<div>
"Ne, s měkkým," odpověděl jsem a bylo mi najednou smutno, že nezná jednoho z našich největších titánů, kterému se vyrovná snad jen Shakespeare.</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-11899154373128047402015-11-29T01:48:00.000+01:002015-11-29T01:53:55.285+01:00SmíchSlyšel ji, jak s ním po telefonu mluví a jak se při tom směje.<br />
Byl to zvláštní smích a trval hodně dlouho. Neúměrně dlouho, zdálo se mu, na to, o co šlo.<br />
Když byla s ním, nikdy se takhle nesmála.<br />
Věděl, co to znamená.<br />
Tenhle smích mu jen potvrdil, že si to všechno, o nich dvou, celou tu dobu pouze namlouval.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-1886952016788116932015-10-12T21:46:00.001+02:002015-10-12T21:46:32.105+02:00FrontaStál jsem na konci dlouhé fronty.<br />
<div>
Ani jsem nevěděl, kolik jich stojí přede mnou.<br />
Přál jsem si je všechny přeskočit, ale už jsem to neměl ve své moci.<br />
Stál jsem tam a přemýšlel, jak dlouho to ostatní vydrží.<br />
<div>
<div>
<span style="-webkit-text-size-adjust: auto; background-color: rgba(255, 255, 255, 0);">Jediná osoba, která mohla změnit pořadí, byla ona.</span></div>
<div>
A čím déle jsem tam stál, tím více jsem bojoval s myšlenkou, že by bylo lepší jít si stoupnout do jiné fronty, kde nikdo další nebyl<span style="font-family: 'Helvetica Neue Light', HelveticaNeue-Light, helvetica, arial, sans-serif;">.</span></div>
</div>
</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-10298805951463401552015-10-04T10:53:00.000+02:002015-10-04T10:53:30.296+02:00MístoSeděla naproti němu a poslouchala, jak mluví o své práci, o jejich společné práci, a věděla, že přestože si výborně rozumí a skvěle se doplňují, zůstane pro něho vždycky jen kolegyní.<br />
Poslouchala, jak vypráví o rekonstrukci bytu u nich doma a zatoužila být na místě té, která tam v tuto chvíli na něho čeká, i když jí bylo jasné, že se to nikdy nestane.<br />
Vnímala nyní každý detail v jeho tváři.<br />
Přála si, aby v té restauraci ještě zůstali. Její místo bylo teď tady. I když jen na malý okamžik, který nemohl trvat věčně.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-13851284762938083032015-09-12T15:21:00.002+02:002015-09-12T15:22:23.229+02:00RozpadVěděl, že za rozpad jejího předchozího vztahu může on, ale pocit viny necítil. Miloval ji a věděl, že ona teď miluje jeho.<br />
Jednou se to stane jim, uvědomoval si. Někdo jiný bude stát za rozpadem jejich vztahu.<br />
Byla to skutečnost, kterou dnes bral jako nezbytnou součást lidského života. Jako nemoc, která, ať děláme cokoliv, nás nakonec stejně dostane.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-65581330908755282632015-09-06T23:39:00.002+02:002015-09-07T07:18:28.192+02:00Poslední hodina<span style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.8px;">Podíval se na hodinky. </span><br>
<span style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.8px;">Ještě má hodinu, než tam bude. </span><br>
<span style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.8px;">A n</span><span style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.8px;">ajednou byla ta hodina pryč. </span><br>
<span style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.8px;">Vůbec si nemohl uvědomit, co celou tu dobu dělal. </span><br>
<span style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.8px;">A v tom uviděl tu hrozivou podobnost. </span><br>
<span style="background-color: white; color: #222222; font-family: arial, sans-serif; font-size: 12.8px;">Vystoupil z autobusu a rozhodl se, že musí něco změnit, aby těch příštích padesát let nedopadlo stejně, jako tahle poslední hodina.</span>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-8918549218296917172015-09-02T00:51:00.000+02:002015-09-02T00:53:16.559+02:00Letní láska"A teď tu máme něco pro maminky. Píseň z doby, kdy prožívaly své letní lásky. Je z filmu Pomáda a jmenuje se Letní láska," pronesl moderátor, kterému nebylo víc než pětadvacet.<br />
Okolo mě pobíhaly pětileté děti a já se nenápadně díval po všech těch maminkách, co tu stály, a naráz si uvědomil, že v době, kdy Pomáda letěla světem nebyla ani jedna z nich na světě.<br />
<div>
Ten, kdo tehdy prožíval své letní lásky nebyly tyto maminky, ale maminky těchto maminek, které tu v menším počtu stály také. <br />
Když se po chvíli rozezněly první tóny, objevil se v jejich tvářích nepatrný úsměv, zatímco pro jejich dcery to byla jen další písnička toho dětského odpoledne.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="200" src="https://www.youtube.com/embed/yFdIJc04G3k?rel=0" width="300"></iframe>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-88331145403192794442015-04-18T22:37:00.005+02:002015-04-18T22:37:56.907+02:00V duchu nebo vduchu? (epilog)<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">Usnul a když se probudil, dívka vedle něj mu spala na rameni. Přišlo mu to trochu zvláštní, protože si nemohl vybavit, kdy k tomu sblížení došlo.</span><br style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;" /><span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">Dívka se po chvíli probudila.</span><br style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;" /><span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">"Když jsi spal, tajně jsem si přečetla tvou povídku V duchu nebo vduchu?."</span><br style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;" /><span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">"Nikdy bych si netroufl udělat to tak, jak jsem to tam popsal."</span><br style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;" /><span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">"To nevadí," usmála se dívka a znovu si položila hlavu na jeho rameno.</span>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-46917752717659609572015-04-17T22:33:00.000+02:002015-04-18T22:45:15.294+02:00V duchu nebo vduchu?<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">"Promiňte, nevíte, píše se vduchu nebo v duchu?" oslovil dívku sedící vedle sebe.</span><br />
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">Dívka odhlédla od notebooku, podívala se na něho, chvíli to vypadalo, že je buď cizinka nebo že má stále myšlenky v notebooku, ale nakonec přece jen odpověděla:</span><br />
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">"To je netradiční způsob k seznámení se."</span><br />
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">"Já teď nemluvím o seznámení."</span><br />
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">"Ale já jo."</span><br />
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">...</span><br />
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">"A o čem jsi to psal, než jsi mě oslovil?"</span><br />
<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.2000007629395px;">"O našem seznánemí."</span>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-73422196794163734422014-08-01T23:24:00.001+02:002014-08-01T23:24:38.612+02:00Koš na prádlo"Ten koš na špinavé prádlo nikdy nebude prázdný," posteskla si Markéta.<br />
"S myčkou je to stejné," odpověděl jí.<br />
"To máš pravdu," dodala rezignovaně.<br />
Je to dobře, že není prázdný, uvědomil si po chvíli. To totiž znamená, že tu pořád jsme. Až jednou zůstane prázdný, bude to mnohem smutnější.<br />
<div>
<br /></div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-1741083915366912472014-05-08T19:08:00.001+02:002014-05-08T19:19:13.486+02:00Dívka se zrzavými vlasy<div>Vzhlédnu od knihy, abych se zamyslel nad několika posledními řádky. Stojím za dívkou, která má krásné zrzavé vlasy, čehož jsem si všiml hned, jak jsem nastoupil. Zrovna se do nich dívám, když v tom se dívka prudce otočí a přísně se podívá přímo na mě, jako by ten smrad, který nyní oba cítíme, vyšel ze mě. Než stačím zareagovat, že to jsem nebyl já (aspoň si toho nejsem vědom), otočí se a začne aktualizovat svůj status na Facebooku: "Fuj, jsem v tramvaji a ten za mnou si právě prdl". </div><div>Na okamžik mě napadne, že jí to řeknu. A potom na příští zastávce vystoupím s myšlenkou, co stačí, aby se člověk dostal do povědomí několika stovek lidí.</div>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-27390099770749078572014-04-29T18:18:00.003+02:002014-04-29T18:18:51.831+02:00Iveta Bartošová<span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">"Pane profesore, četl jste noviny?"</span><br style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;" /><span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">"Ne, proč?"</span><br style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;" /><span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">"Zemřela naše největší popová hvězda."</span><br style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;" /><span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">"Kdo? Karel Gott?"</span><br style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;" /><span style="background-color: white; color: #404040; font-family: Roboto, arial, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18.200000762939453px;">"Ne, Iveta Bartošová."</span>Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-4546395872892922642014-04-28T01:04:00.001+02:002014-04-28T01:11:11.368+02:00Prázdné místo<div>
"Zase budu sedět s někým, kdo přijde, ani nepozdraví a rozvalí se na sedadle, jako kdyby vedle něj nikdo neseděl," pronesla Kristýna mrzutě směrem k otci.</div>
<div>
"Třeba budeš sedět sama," řekl jí otec.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
*</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Místo vedle ní zůstalo nakonec opravdu prázdné, až si najednou uvědomila ten smutný fakt: sedí tu sama a stejně tak zůstala sama i ve svém vlastním životě. </div>
<div>
Autobus zavřel dveře a pomalu se rozjížděl, když v tom si všimla dobíhajícího muže, jak mává na řidiče. Po chvíli zahlédla stevardku, jak muži kontroluje jízdenku a posílá ho na jeho místo. </div>
<div>
Na které, to na tu dálku nedokázala rozpoznat.</div>
Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-67210842800497455512014-04-14T21:05:00.002+02:002014-04-14T21:06:50.050+02:00Nějaký vyloženě průšvih?"Chcete se mě na něco zeptat?" obrátil jsem se závěrem k rodičům.<br />
"Nějaký vyloženě průšvih?" přihlásil se jeden tatínek.<br />
"Děkuji vám za tu otázku," snažil jsem si rychle uvědomit, v jaké že to stojím třídě.<br />
"Skupina 2as1, kterou já učím, je vůbec nejlepší ze všech mých skupin. Takže naprosto žádný problém."<br />
"Aspoň někdo," odpověděl tatínek a usmál se na mě.Unknownnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-4299701953251830661.post-33158558021981492902014-04-10T10:44:00.002+02:002014-04-10T10:44:29.344+02:00Takže řekneme co?"Dobrý den, jdu se na vás podívat, jak pracujete," oznámila studentům ředitelka a usadila se do poslední lavice k právě chystané hospitaci.<br />
Učitel přednáší látku, občas se na studenty obrací "Vy jste řekli, že..." a po chvíli "Jestli si vzpomenete,..." a po další chvíli "Takže řekneme co?" a sám si odpovídá.<br />
Studenti jej pasivně pozorují. Z první lavice občas zazní nějaká otázka.<br />
Učitel odpoví a dál pokračuje v dlouhých, uspávacích souvětích. A studenti se tváří, že tam jsou (když je tady ta ředitelka), jinak by byli dávno nepřítomni, duchem a nejlépe fyzicky.Unknownnoreply@blogger.com