"Zase budu sedět s někým, kdo přijde, ani nepozdraví a rozvalí se na sedadle, jako kdyby vedle něj nikdo neseděl," pronesla Kristýna mrzutě směrem k otci.
"Třeba budeš sedět sama," řekl jí otec.
*
Místo vedle ní zůstalo nakonec opravdu prázdné, až si najednou uvědomila ten smutný fakt: sedí tu sama a stejně tak zůstala sama i ve svém vlastním životě.
Autobus zavřel dveře a pomalu se rozjížděl, když v tom si všimla dobíhajícího muže, jak mává na řidiče. Po chvíli zahlédla stevardku, jak muži kontroluje jízdenku a posílá ho na jeho místo.
Na které, to na tu dálku nedokázala rozpoznat.
