Vzhlédnu od knihy, abych se zamyslel nad několika posledními řádky. Stojím za dívkou, která má krásné zrzavé vlasy, čehož jsem si všiml hned, jak jsem nastoupil. Zrovna se do nich dívám, když v tom se dívka prudce otočí a přísně se podívá přímo na mě, jako by ten smrad, který nyní oba cítíme, vyšel ze mě. Než stačím zareagovat, že to jsem nebyl já (aspoň si toho nejsem vědom), otočí se a začne aktualizovat svůj status na Facebooku: "Fuj, jsem v tramvaji a ten za mnou si právě prdl".
Na okamžik mě napadne, že jí to řeknu. A potom na příští zastávce vystoupím s myšlenkou, co stačí, aby se člověk dostal do povědomí několika stovek lidí.
