Smím prosit?

Nezdržím se tam dlouho, chvilku posedím a brzy odejdu, napsala.
A kdybys uslyšela za sebou můj hlas jak říká: smím prosit?, chtěl jsem vědět.
Čekal jsem, že odpoví ano nebo jo (odpověď ne jsem si nechtěl vůbec připouštět) a místo toho přišla otázka, která mě zaskočila: “A ty umíš tančit?”
“Doufám, že ano,” vyhrkl jsem v první chvíli.
Usmála se a já v tom úsměvu poznal její odpověď.
Samozřejmě s tou otázkou počkám, až budou hrát to, co spolehlivě umím, ale to jsem už nahlas neřekl.